Reich


námět, scénář, střih a režie: Štěpán Kačírek
kamera: Marek Tichý
zvuk: Jakub Čech
produkce: Pavel Strnad
hudba: karel Heřman
spolupráce: David Vojta, Viktor Ekrt
pedagogické vedení: Soňa Kroupová, Petr Prokop, Jan Šustr, Jiří Moudrý, Vladimír Skall, Jiří Věrčák

© FAMU 1995


Fotografická tvorba krajináře Jana Reicha - obrazové ztvárnění černobílého snímku je stylizováno ve stylu Reichových fotografií.

Jan Reich se o fotografii se zajímal od dětských let, kdy sledoval život svých prarodičů na fotografiích zasílaných ze zámoří. V roce 1959 maturoval na jedenáctileté střední škole a po maturitě pracoval jako stavební dělník v Armabetonu. Koncem padesátých let vznikly první fotografie Prahy, které předznamenaly autorův budoucí zájem o historii a architekturu města (cykly Začátky, Praha). Po komunistickém převratu přišla rodina o majetek, otec byl vystěhován do Sudet, kde Reich po čase fotografoval zbytky opuštěné civilizace (cykly Znaky kraje a Doubice). V roce 1961 pracoval jako rekvizitář ve filmových studiích Barrandov a v témže roce nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po jejím absolvování pracoval v jako fotograf v družstvu Fotografia v Praze, kde si osvojil práci s velkoformátovou kamerou. Střídal dělnické profese a ve volném čase fotografoval na kinofilm. Na jaře 1964 jednu sezónu pracoval jako dělník v cirkuse Evropa, se kterým procestoval Slovensko. V následujícím roce absolvoval s Cirkusem Kludský turné po Moravě. Během těchto cirkusových angažmá vznikly cykly Slovensko a Cirkus, které obsahují důvěrné portréty artistů a krotitelů v jejich prostředí. V letech 1965 až 1970 studoval FAMU v Praze, obor výtvarné fotografie. Během studia vznikly především fotografické soubory motivované vzpomínkami na mládí v Sudetech, zátiší a portréty. Žil život bohéma a často pobýval s generací narozenou kolem roku 1940 v ateliéru pod Vyšehradem – například s Borisem Hybnerem nebo Pavlem Sedláčkem. V roce 1968, po ruské invazi, skončilo svobodné fotografování pro časopisy. Ve zhoršující se situaci se Reich rozhodl odjet koncem roku 1969 ze země; devět měsíců zkusil žít v Paříži, intenzivně fotografoval Leicou na kinofilm všední a skutečnou atmosféru města v různých pařížských čtvrtích, fotografoval místní obyvatelstvo (vznikly zde cykly Portrét a Paříž), ale nakonec se vrátil zpět do Československa, kde dokončil studium na vysoké škole. Během 70. let vytrvale fotografoval svět svého dětství – pražské periferní čtvrti Holešovice, Libeň, Vysočany s jejich opuštěnými továrnami, dvory, ohradami a přístavy; vznikal tak postupně soubor Mizející Praha, zprvu snímaný na kinofilm a dokončený na formát 13x18 cm dřevěnou kamerou, předanou mu z pozůstalosti Josefa Sudka. Kromě toho je autorem několika barevných publikací a velkého množství barevných pohlednic Čech a Prahy, které na zakázku zhotovoval pro nakladatelství Pressfoto.

Od konce 70. let se autorova tvorba zásadně změnila, Reich se oženil, zakoupil chalupu na venkově a svou pozornost zaměřil na systematické dokumentování dávných hodnot české krajiny. Na původní dřevěné velkoformátové fotoaparáty snímal po třicet následujících let krajinu Sedlčanska nesoucí stopy uplynulých staletí; českou krajinu s jejími historickými místy doplnil soubory fotografií původních venkovských interiérů, včetně zátiší, portrétů místních obyvatel a své rodiny (cyklus Dům v krajině). Od roku 1970 byl profesionálním fotografem. Během 80. let velkoformátovými aparáty vytvořil i rozsáhlé soubory fotografií Prahy - historická místa snímal bez lidí a na těchto záběrech zachytil současnou podobu města vytvořenou mnoha generacemi (cykly Praha, Vltava a Praha). Po roce 1989 se Reich rozhodl nasnímat historická a duchovní místa krajiny celých Čech, po deset let pořizoval dřevěným velkoformátovým fotoaparátem záběry slavných pamětihodností jako je Kuks či Karlštejn i míst většině lidem téměř neznámých. Výběr 150 fotografií byl vydán knižně v roce 2005 a byl oceněn hlavní cenou Magnesia Litera (cyklus Bohemia).

V roce 2000 založili fotografové Karel Kuklík, Jan Reich, Jaroslav Beneš a Bohumír Prokůpek skupinu Český dřevák (pojem dřevák znamená dřevěný, skříňový fotoaparát) a s tímto sdružením Jan Reich také vystavoval. Během následujících let se věnoval převážně krajině Sedlčanska a tvorbě zátiší plných tajemství a světelných kontrastů, záběry snímal na největší možný formát aparátu 30x40 cm (cykly Krajina, Zátiší).Zemřel 14. listopadu 2009 ve věku šedesáti sedmi let.