Druhý život Lidic (ukázka)


námět, scénář a režie: David Vaughan, Pavel Štingl
kamera: Marek Tichý
vedoucí výroby: Ivana Slonková
produkce: Dagmar Jursová, Petra Zelinková
střih: Lenka Polesná
hudební režie: Václav Fiala
mix zvuku: Václav Seyček
střih záznamu: Vladimír Bezděk ml.
asistent střihu: Monika Marková
zvuk: Jan Valouch
komentář: Táňa Fišerová, Boris Rösner
účinkující: Pavla Nešporová, Michael - Josef Horák, Anna Nešporová, Wynne Plocka a jejich rodiny, Viktor Fischl, Mary Lou Jennings, Ewart Alexander, Ann Powell, Eddie Thomas, Anita Herbert, Megan Hutchins, Arwel Michael, Ystradgynlais Male Choir
dramaturg: Hana Jemelíková, Martin Štoll

© K2 s.r.o. 2002


Počátkem léta roku 1942, krátce po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, byla vypálena vesnice Lidice nedaleko Prahy. Protektorátní a říšský rozhlas uveřejnil tuto ohromující zprávu bezprostředně po tragédii s patřičným patosem goebbelsovské propagandy.

Krátce po této události napsal spisovatel Viktor Fischl námět k dokumentárnímu filmu, jenž měl působit jako rekonstrukce této smutné události. Snímek hned v roce 1942 realizoval věhlasný režisér Humphrey Jennings ve vsi Cwmgiedd v jižním Walesu. Tak přišel na svět film Tichá ves, který značnou měrou přispěl ke vzniku jednoho z velikých symbolů boje za svobodu proti nacismu po celém světě.

Tento snímek je dokumentární esej o proměnách pohledu na lidickou tragédii. Hledání odkazu smutné události šedesát let po válce shrnuje absurditu nacistické propagandy, jež vyvolala na druhé straně válečné fronty pro Němce nečekanou reakci a poskytla Britům i jejich spojencům transparentní symbol nutnosti vítězství v 2. světové válce.

Tento pohled na význam Lidic je v Čechách paradoxně něčím zcela novým. Půlstoletí socialistických frází nahradilo fašismus imperialismem a využilo tak pietu Lidic ke svým cílům.

Snímek Druhý život Lidic je založen na proplétání osudů obyčejných lidí, kterých se události června roku 1942 osobně dotkly.

Přenesená identita tragického osudu Lidic do Walesu, na které Jennings založil své filmové podobenství, žije dodnes, přestože se obyvatelé obou vesnic nikdy osobně nepotkali. Je pro nás velikým poselstvím pro hledání novodobého mýtu těchto válečných událostí, jež mají konečně šanci volat po věčném míru bez ideologických kalkulací minulých desítek let.