BLOG


Borelióza!!! 12. část: Diluran a zase Diluran
14.05.2026

V pondělí odpoledne to byl přesně týden, co jsme přivezli K. do Nemocnice na kontrolní hospitalizaci. Měla za sebou strašlivý víkend, který prožila v těžké acidóze a totálním metabolickém rozvratu. Doktor Mengele, jak mu přezdíváme, jí na tlumení bolestí hlavy po dlouho neléčené borelióze a meningitidě (zánětu mozkových blan) nasadil Diluran. Je to lék, který má snižovat tlak mozkomíšního moku, ale v jejím stavu byl efekt ničivý.

Po lumbální punkci pacienty běžně bolí hlava, a to velmi silně. Bolest obvykle do týdne ustoupí, jakmile se mok doplní na původní hladinu. Jenže Diluran jeho tvorbu blokuje. Mok se přestal doplňovat a nezhojené mozkové blány, zbavené své přirozené ochranné vrstvy tekutiny, začaly doslova křičet bolestí.

Tělo naší dcery, už tak zdevastované boreliózou a plné odpadních látek, se léčilo jen velmi pomalu. Když do toho zasáhlo tohle chemické svinstvo, hojení nervů se zastavilo. Nastala systémová acidóza – tělo se začalo topit v kyselosti. Přidaly se bolesti břicha, křeče a neustálé brnění tváře i končetin. Bylo to k nepřežití.

Mengelemu to bylo jedno. Místo okamžitého vysazení jen lehce snížil dávku a do K. začali sypat sodu v neuvěřitelném množství, aby tu narůstající kyselost aspoň trochu zneutralizovali. Ledviny pod tím náporem úpěly. Biochemické peklo v přímém přenosu. Neustále nás ujišťovali, že je to „neškodný lék, co se dává i miminkům“, až se jeden z lékařů prořekl, že tak extrémní reakci tam ještě nezažili.

Aby člověk pochopil, co se v tu chvíli v jejím těle dělo, musí se ponořit hlouběji do té zvrácené biochemie:

Diluran přímo blokuje enzym karboanhydrázu, který je nezbytný nejen pro výrobu moku, ale i pro udržování vnitřní stability organismu. Tím, že tento enzym vypne, ledviny ztratí schopnost recyklovat bikarbonát – naši přirozenou „vnitřní sodu“. Ledviny ji místo vracení do krve začnou bezhlavě vyhazovat do moči a berou s sebou i vodu, sodík a draslík. Krev se bez tohoto ochranného štítu začne nekontrolovaně okyselovat.

Bez draslíku svaly přestanou poslouchat, srdce buší a člověk má pocit, že má nohy z olova. Tělo se v zoufalství snaží zachránit samo: začne brát vápník z vlastních kostí a zubů, aby tu kyselost v krvi „uhasilo“. To zatěžuje ledviny podruhé, protože vápník se v nich usazuje v podobě písků a kamenů. Pro mladého člověka ve vývinu je to extrémně nebezpečné – doslova se tím zastavuje správná stavba kostry.

A pak je tu ta strašlivá únava. Každá buňka má své elektrárny – mitochondrie. Ty ale fungují jen při přesném pH. V kyselém prostředí se tyto elektrárny zablokují a člověk přestává žít, začíná pouze „udržovat provoz“. Stává se z něj apatický stín, který je dušný, chuťově otupělý a psychicky vyhaslý. Z takové otravy se organismus vzpamatovává tři až šest měsíců.

Takže až vám nebo vašemu dítěti bude někdo chtít předepsat Diluran „jen tak“ na bolest hlavy, pečlivě zvažte rizika. My už víme své. Příště si řekneme, jak to s K. v nemocnici pokračovalo dál a proč se Mengele fatálně mýlil.

pokračování příště