Borelióza je poměrně mladé onemocnění, objevena byla tuším někdy na začátku 80. let. Zakrátko se zjistilo, že diagnóza je jednoduchá a nemoc se léčí snadno antibiotiky. Zkrátka, jste někde v přírodě, pak se vrátíte domů, najdete si klíště, kolem je rudý flek. Jdete k doktorovi, týden berete antibiotika a borelióza je pryč. Občas sice dojde k drobnějším komplikacím, ale není to nic fatálního. To je obraz boreliózy u veřejnosti a donedávna jsem si myslel totéž. Než to postihlo naši mladší dceru. Je to příběh, který se může stát i vám. Nebo vašemu dítěti. A pořádně vás potrápit.
Já sám jsem měl boreliózu dávno, v 19 letech, to je už v minulém století. Byli jsme s kamarády týden na vodě a když jsem se vrátil, měl jsem klíště na zápěstí a kolem tu pověstnou skvrnu. Tehdy byly boreliózy plné noviny, byl to snad rok, co se to začalo diagnostikovat u nás, proto jsem hned věděl, o co jde. Antibiotika to spravila a kromě občasného otoku kolen při zvýšené aktivitě v průběhu dalších 10 let jsem byl vyléčen.
I naše starší dcera to dostala, tentokrát na naší expedici na kolech. Opět klasický průběh i léčba, i ty následné otoky kolen byly, ale snad už je od toho pokoj. Pohoda, dalo by se říci, je to v podstatě nemoc, o které ani nevíte, že ji máte.
A pak se to stalo. Přišlo to pozvolna. Naše mladší patnáctiletá dcera začala být unavená. To je pubertou, říkali jsme si, i tím náporem ve škole. Někdy zvládla celý týden, někdy jela ráno do školy a hned se vrátila. Byla tak unavená, že si šla rovnou lehnout. Stále sportovala, ale už jí při námaze bolívala hlava. Stále jsme to neřešili, ty změny byly pomalé. Žádné klíště neměla, žádné skvrny na kůži, prostě nic. A pak se jednoho dne ráno vzbudila a měla ochrnutou levou ruku...