Z původního záměru natočit ve vojenském prostoru na Brdech během čtyřech dní zimní speciál seriálu Cyklotrasy (pro bikery) nezbylo nic. Že sedmdesát kilometrů
ve sněhu je opravdu hodně jsme si uvědomili hned při úvodním stoupání z Obecnice na Tok. Ten den jsme v hlubokém sněhu ujeli pouhých 15 kilometrů a málem nám
při tom omrzly nohy. Proto jsme se rozhodli nejdříve udělat pěší průzkum a pak se uvidí.
Natáčení na kole
Obvykle natáčíme každý díl tři dny, výjimkou ovšem není ani pět či sedm dní, jako v případě Ještědu nebo Českého středohoří. Jednou byla dokonce trasa tak náročná,
že jedno léto jsme ji nedotočili a museli jsme se na místo vrátit následující rok, jak tomu bylo v případě slovenské části Javorníků nebo Vrchařské koruny Valašska.
Důvody, proč tomu tak je, jsou dva. S dětmi se prostě cestuje pomaleji a ujedou méně a natáčení zdržuje. Čím více se používají technické vychytávky, tím je to horší.
Extrémem je natáčení s dronem v zimě, kdy během krátkého dne ztrácíme cenné desítky minut, ale navíc všichni během pár letů prochladneme tak, že se už potom nezahřejeme.
Průzkum bojem
Na Brdy jsme se včera vypravili pošesté. Dokud neprozkoumáme, které cesty bývají protažené a tudíž sjízdné a které ne, nemá příliš cenu jezdit sem na kole. Sněhová
nadílka v Praze slibovala zimní zážitek i na Třemšíně a v okolí, ale překvapením bylo, že tady nesněžilo. Sníh tu nezbyl skoro žádný, ale oblevě z předchozího dne se
ochladilo a cesta klouzala tak, že ujít pár kroků bez pádu bylo téměř nemožné.
Odměnou za náročný výstup po ledu na vrchol Třemšína byla námraza na větvích stromů, která proměnila les v ledové království. Od pokračování cesty dál po žluté jsme
však museli upustit, protože slézt dolů po zledovatělém suťovém moři nešlo.
Navíc, když jsem dal hlasovat o tom, zda dokončíme dvacetikilometrový okruh nebo se vrátíme stejnou cestou a skončíme po osmi kilometrech, byl jsem ženskou částí
týmu přehlasován v poměru 3:1. Udělali jsme však dobře, protože cesta zpět byla ještě náročnější, než ta nahoru. Dálnice do Prahy pak byla lemována vraky závodníků,
kteří se předtím marně snažili překonat fyzikální zákony. Nám se naštěstí nestalo nic.
Nakonec to ujedeme
Pokud to všechno přežijeme ve zdraví, budeme pokračovat. Po pěším průzkumu nasedneme konečně na kola a ukážeme vám spoustu krásných míst – Tok, Třemšín, Padrťské
rybníky a další. Jen z těch sedmdesáti kilometrů budeme asi muset slevit. Ústí není Praha a zima není léto.
BLOG
